Nákupní mánie

14. listopadu 2007 v 21:10 |  Jen tak
Nakupovat za asistence odrůstajícího batolete je čím dál větší legrace :-)
Včera jsme si dali sraz s Irčou a Radimkem v Centru Chodov. Zajímavá byla už naše cesta na metro, kopec u Vyšehradu byl úžasně namrzlý, takže jsem si vyzkoušela bruslení do kopce. No, pořád jsem na tom byla lépe, než pán, který to vzal prudce z kopce, kdy nejdřív poslal tašky a pak sebe. Naštěstí se jemu ani zavazadlům nic nestalo, alespoň to tak vypadalo.
To chce pořádně chytit rovnováhu za pačesy ;-)
Když to nevyjde, tak......... nahoru nepoletíte a dole vás najdou...
První zastávka byla v našem oblíbeném hračkářství. Nejdřív jsme ovšem museli absolvovat několikaminutové řádění v autíčku a ani dětem nevadilo, že není v pohybu, vystačily si samy.
Dva volanty, to je suprová vychytávka!
Mami, ten chlap vedle nechce, abych přidala plyn!
No a pak jsme nakupovali. Tedy, Karinka nakupovala :-) Z kočárku začala vylézat a když jsem ji tedy vyndala ven, chopila se nákupního košíku a už to jelo. První v košíku skončil maňásek František z Kouzelné školky, pokračovalo to dvěma peněženkami s obrázkem Medvídka Pú a nakonec přibyly dva cca 30 cm dlouhé jeepy. Kámen úrazu nastal, když chtěla dcerka "koupit" nový kočárek pro panenky - měli tam totiž všechny dětské kočárky svázané provázkem k sobě. Kája s jedním chvilku lomcovala, pak se mi naštěstí podařilo jí odseparovat a nalákat na něco jiného.
Radimek po vzoru Karinky v kočárku taktéž být nechtěl, takže to bylo poměrně náročné nahánění dvou velmi rychlých dětiček po prostoru s kočárky v závěsu a ve zběsilé snaze prokličkovat s nimi mezi narvanými regály. Nakonec se nám dokonce podařilo opustit hračkářství, aniž bychom cokoliv skutečně koupili :-)
Aspoň jednu, mamííí...
Poté to začalo být zajímavé, zatímco Kája se při mé snaze usadit jí zpět do kočáru, vzdala poměrně snadno, Ráďa měl mnohem větší výdrž. Ještě jsem snad neviděla, že by se dítko dokázalo tak moc lukovitě prohnout, když vytušilo znovupřikšírování do golfek. Irča to nakonec vzdala a do výtahu vzala synka za ruku. Tam se to jakžtakž zklidnilo a na obídek jsme dorazili už poměrně v klidu.
U stolků nastalo další kolo "zajímavostí", Karinka se nejdřív chtěla zmocnit mého horkého lattéčka, pak zatoužila po cole, načež opatlala kukuřicí nejen sebe, ale i mně.
Nakonec se ale zázrak stal, po obědě děti usnuly! :-) A my jsme si s kamarádkou konečně mohly v klidu popovídat a projít nějaké ty krámky.
Neuvěřitelně roztomilé dětičky :-))
Z Chodova jsme vyrazily rovnou pro Adámka do školy. Cestou domů jsem si z Kájiných úst vyslechla úžasnou interpretaci jedné písně od Dády Patrasové, cituji:"Žížááá Julííííe, žížááááá, Jullííííéééé!"
Jojo, byl to den plný zážitků nejen pro děti, ale i pro rodiče ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jm jm | Web | 15. listopadu 2007 v 9:53 | Reagovat

je to veliká pravda: nikdy nejsou tak roztomilý, jako když (konečně!) chrápou!

2 Ivusha Ivusha | Web | 15. listopadu 2007 v 12:34 | Reagovat

To modré autíčko, ve kterém dětičky sedí, je mi velice povědomé;o)) Když jsme na Chodově naposled byly se ségrou, Baruškou, kamarádkou Maruškou a její dcerkou Klárkou, naprosto zřetelně si pamatuji, jak se jim z toho autíčka nechtělo;o)) Ty spací fotky jsou krásný, ale ještě lepší je ta, co je Kája rozpláclá na zemi... To dorazila domů tak utahaná?=o)

3 Chachina Chachina | 15. listopadu 2007 v 13:53 | Reagovat

jm: Ano, to si vždycky říkám, že máme nejroztomilejší děti na světě :-))

Ivusha: Tak to se nedivím, mně dá taky vždycky práci Káju z takových "hejbátek" vyrvat ;-)

Jinak - utahaná jsem byla spíš já. Karinka se takhle rozplácla po výzvě - pojď, dáme čepičku :-))) Pokrývky hlavy má ráda stejně jako maminka :-)

4 Mirča Mirča | Web | 15. listopadu 2007 v 15:41 | Reagovat

...ty houpadla klidně může i náš osmiletý klacek, natož taková prťata, jako je vaše Karíí...Je tak sladká. My jsme se na čepici klidně i mohli uškrtit, když jsem jí dětem dávala se šňůrkou, tak jí měly rády... ani se nedivím, já je také nemusím...

5 Sargo Sargo | 15. listopadu 2007 v 17:44 | Reagovat

Já si na hlavu čepici dám jen v nouzi nejvyšší, naštěstí jsou kolem jiné, vzornější vzory... :-D Je klika, že když něco někam "patří", tak to tam být prostě musí, takže s čepicí momentálně boje nejsou. Skvělým gestem si ťuká na čelo, jako že jsme ještě něco zapomněli ;-)

Autíčka jsou neuvěřitelná věc, jako fintu fň doporučuju pouhou korunu, ona totiž propadne skrz a lze jí recyklovaně používat stále dál. :-))

6 Chachina Chachina | 16. listopadu 2007 v 10:26 | Reagovat

Mirča: To věřím, Adámek má tahle autíčka, mašinky, autobusy a kdo ví, co ještě, taky rád :-) A kdyby mi to nebylo trapné, klidně bych se svezla taky :-) Většinou ovšem na těch "atrakcích" píší - do 14ti let :-)))

Sargo: Čepici jsem byla ochotna nosit pouze jako dítě a na střední škole na lyžařském výcviku. Jinak v každé pokrývce hlavy vypadám jak... "Matrjoška" (taková ta ruská dutá panenka) ;-)

Jak to myslíš s tou korunou, ta autíčka rozpohybuje i koruna?

7 jm jm | 16. listopadu 2007 v 17:49 | Reagovat

nerozpohybuje, ale dítko nemá pocit, že rodič je lakomý, alébrž že hračka je rozbitá...

8 Sargo Sargo | 16. listopadu 2007 v 21:19 | Reagovat

...a hlavně je taková psina tam tu korunu pořád dokola strkat, že dítko zapomene, že se chtělo houpat. Navíc hrátka s korunou vydrží mnohem déle, než případné houpání za celou pětku. :-))

9 Chachina Chachina | 17. listopadu 2007 v 18:55 | Reagovat

jm: Sakryš, to je ale psychologický tah ;-) Otázka je, jestli by to u nás k něčemu bylo, dokážu si živě představit, jak Karinka zuřivě lomcuje autíčkem, než ho úplně rozklíží :-))))

Ale určitě to vyzkouším, díky za tip :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama