Štědrý den

30. prosince 2006 v 22:14 | Chachina |  Rodina
Letošní Štědrý den jsme se premiérově rozhodli strávit v Praze a nikoliv na chalupě, jako v letech předchozích. Po zkušenostech s Adámkem, když byl miminko, už jsme prostě neměli sílu ani náladu převážet všechno (plus tašky s dárky, cukrovím, aj.) tam a posléze zase zpátky.
Tím, jak nám odpadlo balení a vybalování, jsme získali čas na jiné, příjemnější, aktivity.
Čekání na Ježíška jsem se rozhodla dětem zkrátit procházkou k Vltavě spojenou s krmením labutí.
Adámek se k tomu postavil opravdu zodpovědně a pořádně se na to vybavil zásobami pečiva..
..zájmem labutí o obsah igelitky byl tak uchvácen, že v zápalu boje málem zaplul mezi ně :-)
Poté, co jsme rozmrzli (u řeky to vážně "táhlo" :-)) a bez pohromy zvládli štědrovečerní večeři (Karinka poprvé zkusila rybičku a prý "paci, paci, ňam, ňam"), jsme se již nerušeně věnovali Ježíškovi. Ach jo, ten Adámek ho zase nestihnul ;-)
Musím se přiznat, že mě trochu mrzelo, když jsem viděla, jak velký rozdíl je mezi tím, jak jsme k dárkům v Adámkově věku přistupovali my a jak se k tomu staví on (a zřejmě i velká většina jeho vrstevníků). Mám pocit, že dárky pod stromečkem bere náš chlapec příliš jako samozřejmost (vždyť si přece o ně napsal Ježíškovi, ne?!), než jako pozornost a odměnu a variantu, že by pod stromečkem pro něj nemuselo být vůbec nic, absolutně nebere v potaz. Když si vzpomenu, jak šťastná jsem byla před lety já, když jsem dostala svého prvního mončičáka...!
"To bylo pořád řečí, jak mi Ježíšek nic nepřinese, když budu zlobit.......!"
Byly chvíle, kdy jsme uvažovali o tom, že by pod stromečkem Adík opravdu nic nenašel, ale nakonec jsme, ostatně jako vždy, vyměkli. Přišlo nám (mně) to příliš tvrdé..
"Co je vevnitř, to mě ani moc nezajímá, hlavně, že se můžu nazdobit stužkou a koberec pak kousky balicího papíru" :-)
No, neměly to děti jednoduché....náš Ježíšek je zkrátka izolepový maniak :-))))
Však taky po rozbalení všech dárků byla Karinka zralá to zabalit :-)
A tohle jsou MOJE nejhezčí dárečky. Balit jsme je nechtěla, stejně si už dávno oni sbalili mě :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 - J - - J - | 30. prosince 2006 v 22:21 | Reagovat

Hmm, JEJÍ nejhezčí dárečky: dva andílci s růžky a tatínek v plném špeku :o)))

2 jm jm | Web | 31. prosince 2006 v 23:30 | Reagovat

Jsem zvědav, jak budeme my řešit dilema vánoce bez hektiky x celá rodina u stromečku pro mrňousa. Hektické volné dny fakt ze srdce nenávidim.

Musím říct, že jezdit někam se mi těžce nebude chtít. Řídím velice nerad, v zimě dvojnásob. A ještě představa velkého stěhování...

Očekávám, že asi se budeme snažit zlákat prarodiče k nám, což je z našeho hlediska možná ještě méně hektické než být sami - kvůli vaření.

3 Sargo Sargo | 1. ledna 2007 v 1:04 | Reagovat

Jako vždy pěkné fotky :-D Holt když jsou pěkné modely... :-))

Krmit labutě tu nemáme kde, ale uvažovala jsem zavést návštěvu nějakého krmelce, nebo tak něco. Zvířátkovská charita ;-)

4 Chachina Chachina | 1. ledna 2007 v 17:09 | Reagovat

jm: K tomu zlákání prarodičů - pokud máte, řekněme, tvárné prarodiče, je to výhra. Náš paličatý dědeček se odmítá hnout ze Strakonic a ostatní nejbližší příbuzní by se nám stejně nevešli do bytu :-/

Sargo: Pěkné modely.. díky, ale hlavně to zátiší, my máme takových... krá... ehm.. věcí! A taky jsi zapomněla na to, že je důležité, když je dobrý fotograf (fotografka) :-)))))))

Ano, krmení labutí je tady snadno dostupné a vůbec nejlepší bylo, když můj synek začal u Vltavy vykřikovat - jdeme krmit ptačí chřipku! :-o

5 Sargo Sargo | 1. ledna 2007 v 20:20 | Reagovat

Rodičové jsou tvární tak relativně. Járovo by se asi nechali snadno přesvědčit, myslím, ale moje maminka je šílenec pečující o šedesát koček, a je přesvědčena, že tam bez ní vydrží jen opravdu nezbytně krátkou dobu. Tak nevím, jestli to někdy zrealizujeme v plném rozsahu :-)

Krámů... naštěstí máme půdu, a taky, když se Jára nekouká, ráda vyhazuji O:-)

A fotograf samozřejmě, toho nutno ocenit rozhodně, fotky jsou velmi koukatelné, kompozičně i jinak věru dobré - a že dobře fotit děti není snadné :-))

Tak příště tu ptačí chřipku pozdravujte, krmit labutě mě vždycky hrozně bavilo :-D

6 jm jm | Web | 2. ledna 2007 v 10:22 | Reagovat

"jdeme krmit ptačí chřipku":-)))

7 jm jm | Web | 2. ledna 2007 v 10:25 | Reagovat

ještě ad vděk za dary: To je zajímavé téma, jsem na to zvědav, jak to bude u nás. Možná vyzkouším metodu svých rodičů, kteří nevedli žádné psaní Ježíškovi. To by mi připadalo jako objednávka. Prostě něco dostane.

I když tady nevylučuju, že budou polemiky se Sargo...:-)

8 Chachina Chachina | 2. ledna 2007 v 12:22 | Reagovat

Sargo: My budeme taky muset začít vyhazovat, jinak se sem za chvíli nevejdeme. A to tady to ještě jde, horší je to na chalupě. Tatínek je sběratel s velkým "S" (netroufám si napsat vetešník :-)), máme tam například 3 pračky, přičemž funguje jen jedna, ale co kdyby nááááhodou byly potřeba náhradní díly z těch  zbylých dvou! A tak je to se vším.

jm: Třeba prostě budete mít pokornější dítě.. Ono je těžké se snžit vést dítě ke skromnosti, když má babička pocit, že ho musí neustále zásobovat hračkami :-/

9 Chachorejnice Koutňavová :-) Chachorejnice Koutňavová :-) | 3. ledna 2007 v 9:04 | Reagovat

Tak koukám, že Ježíšek nakupoval balící potřeby asi ve stejné Hypernově (nebo Tescu nebo kde vlastně...) - ten fialový papír se sněhuláky ;-)))

Mimochodem - to nutkání nedat pod stromeček nic (za zlobení) jsme měli taky, ale asi by to bylo opravdu dost drsné... :-( Tak jsme to vyřešili aspoň vysvětlením, že kdyby byl Ondráš hodnější, tak by toho měl mnoooohem víc.

A co na to náš drahoušek? "To nevadí, mně to stačí..."

SPSR...

10 Chachina Chachina | 3. ledna 2007 v 10:55 | Reagovat

Chachorejnice: Já jsem měla ještě ďábelský nápad dát pod stromeček dopis.. od Ježíška, pochopitelně. A v něm by bylo, že je to s těmi hračkami podmínečné a že když bude Adík zlobit, jednak si Jéža odnese stávající dárky a navíc příští rok nepřinese nic. Jenže je mi jasné, že bych se dočkala argumentu typu - no jo, ale tu aktovku mi stejně musel přinést, protože v září už jdu do školy a v čem bych tam ty věci nosil!

(Případně - no jo, však už mám hraček dost a kdyžtak koupíme další CINI MINIES, to je přece ZDRAVÁ snídaně a že je v každé krabici bionicle? Náhodička :-))))

11 Sargo Sargo | 3. ledna 2007 v 23:43 | Reagovat

No, jsem na to zvědavá, jak se nám vydaří výchovné působobení s hračkami :-D Je to krásný prostor pro různá předsevzetí, která se pak v praxi nedaří plnit :-)))

Psaní Ježíškovi... nad tím jsem nikdy nepřemýšlela, jestli je to dobré nebo ne. Protože pan JM vždycky všechno dostal, tak mu to jistě připadalo zbytečné ;-) Nicméně myslím, že není špatné mít konkrétní přehled, co se dítku opravdu honí hlavou, spíš než spoléhat na vlastní dojmy ;-) (Alespoň naši byli většinou dost mimo a dopis Ježíškovi byl nepatrná pojistka, že alespoň nad něčím bude možno jásat zcela upřímně :-D)

12 Chachina Chachina | 4. ledna 2007 v 11:01 | Reagovat

Takové blbiny, jako jsou předsevzetí, to už dávno nepěstuju :-))

Také jsme o tom vedli s Járou debaty, ono má asi obojí něco do sebe. Ale já jsem raději, když si Adík napíše, co přesně chce, protože vidět pod stromečkem zklamání, to bych asi špatně nesla..

Dále je na snadě otázka konkretizace - jednou jsem si přála bundu, myslím, že se jí říkalo "aljaška" (s chlupatinou kolem kapuce) a dostala jsem jí....ale řvavě fialovou. Následovaly tzv. smíšené pocity - vděk rodičům, že mě vyslyšeli a následně hrůza z toho, že v téhle barvě budu naprosto nepřehlédnutelná ;-)

13 Sargo Sargo | 6. ledna 2007 v 12:03 | Reagovat

Moje velké výchovné "předsevzetí" je nespojit výchovu s dáváním hraček. Ono to teda asi bez toho nejde, protože jiná páka na to dítko není, ale zkusím to :-D Dodnes mám trauma z toho, že jsem všechny knížky dostávala "za odměnu", což mi i zpětně přijde hloupé, protože když dvanáctileté dítko touží po vlastním Dantově Božské komedii, tak to chce spíš podporovat :-)) Teda asi :-D

Konkretizace je důležitá. Jinak pak člověk s přáním "panenku s dlouhýma vlasama" (aby šly česat, samozřejmě) dostane takovou tu, co jsou vlásky jeden výlisek s hlavou... pravda, až na paty ;-)

14 Chachina Chachina | 7. ledna 2007 v 18:33 | Reagovat

Souhlasím s tím. To už spíš chápu zakazování televize a počítače, ale knížky?!

Mně zase - když jsem něco provedla - zakazovali třeba i jít ven. To je podle mě pitomost, protože dítě pohyb na vzduchu potřebuje (otázka je, do jaké míry se o vzduchu dá mluvit v Praze).

15 Sargo Sargo | 7. ledna 2007 v 23:55 | Reagovat

Che che, já za trest jít ven musela. Vše je relativní :-D

16 Chachina Chachina | 9. ledna 2007 v 23:38 | Reagovat

Sargo: Moje maminka mi nedávno řekla:"Tobě vadilo, když jsem s tebou nemluvila a Petra (sestra) zase, když na ní mluvím hodně. Takže tebe jsem trestala mlčením a jí neustálým mluvením" :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama