Letopisy hypermarketu - penzista, prodavačka a malohlavec

29. prosince 2006 v 14:05 | - J - |  Postřehy nevážné
Poslední dobou jsem si docela oblíbil nákupy v hyper- a supermarketech v pozdních večerních hodinách. Většina lidí už má nakoupeno, není tam taková tlačenice a hlavně téměř odpadají fronty u pokladen.
Nicméně při jednom z předvánočních nákupů jsem narazil na skutečně vražednou kombinaci popsanou v názvu tohoto článku. Sestava aktérů byla tedy následující : neuvěřitelně pomalý penzista ve frontě přede mnou, neuvěřitelně rychlá pokladní za pokladnou (kde taky jinde, že ?), já s fakt velkým nákupem ve vozíku a svalovec s malou hlavou (no, možná měl hlavu normální, ale v poměru k namakanému zbytku těla vypadala až miniaturně) ve frontě za mnou.
Když jsem přijel k pokladně, pokladní právě dokončovala markování nákupu přede mnou stojícího penzisty, který si ale každý zakoupený kousek před vložením do vyfasované igelitky ještě znovu pomalu a důkladně prohlížel, takže téměř celý jeho nákup se ještě válel na tom stole (nebo jak bych to nazval) navazujícím na pokladnu. Bohužel jsem si tohoto všiml až tehdy, když už jsem začal vyndavat svůj nákup na pás. Pokladní, která se už zjevně viděla někde úplně jinde a nehodlala se zbytečně zdržovat, začal můj nákup ihned kasírovat a ten se za pokladnou začal nebezpečně mísit s nákupem stále ještě se tam šmrdolícího penzisty. Ještě stále jsem byl optimista přesvědčený o tom, že své věci uhlídá a situaci zvládne, zvláště když si staroušek přede mnou nechal celkem bez odporu zabavit moji šunku od kosti, kterou si z té změti dvou nákupů předtím přivlastnil.
Optimismus mě přešel poté, co do "útoku" přešel i malohlavec stojící za mnou. Já měl ve vozíku ještě dobrou polovinu nákupu a on začal na pás nakládat svoje věci (těsně za ty mé). Na můj dotaz, kam podle něho mám vyložit ten zbytek z vozíku jsem dostal šokující odpověď : "Ten pás snad popojíždí, ne ?". Pokusil jsem se mu v klidu a míru vysvětlit, že pás sice popojíždí, ale i s jeho nákupem, čili místo na zbytek mého nákupu tím jaksi nevzniká, ovšem kontroval pohotově další logickou peckou : "Pokladní to vepředu odebírá !" Už v menším klidu, ale stále ještě v míru, jsem poznamenal, že to je sice pravda, ale uvolněný kousek pásu vepředu ihned zajíždí dospodu, aby se posléze opět vynořil na druhé straně, tedy za jeho nákupem. Ani poté ale svalovec neupustil od svého záměru a tak jsem byl nucen použít hrubou sílu a jeho nákup prostě posunout dozadu (bez ohledu na následky, ale na zem mu spadlo jen pár jogurtů, nějaké pečivo, platíčko vajec, nějaké ty uzeniny a dvě konzervy :o))) ).
Svůj nákup jsem nakonec uhájil, dokonce i s prémií - přinesl jsem si domů 20 deka slaniny, kterou jsem určitě nekupoval ani neplatil. Asi byla původně toho penzisty. Mimochodem, když jsem odjížděl od pokladny, ještě si tam stále balil svůj nákup. Jak dopadly malohlavcovy věci spadlé z pásu jsem nezjišťoval a upřímně řečeno, vzhledem k jeho chování mi to bylo celkem fuk.
Jedno je ale jisté - až příště pojedu k pokladně, budu se při jejím výběru řídit nejen délkou, ale i složením fronty.
Nákupům zdar !!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chachina Chachina | 29. prosince 2006 v 16:10 | Reagovat

Já prostě vím, proč nemám ráda nakupování :-) (výjimku tvoří hračkářctví, papírnictví a obchody s CD a DVD :-))

2 LittleKey LittleKey | 29. prosince 2006 v 18:49 | Reagovat

Obdivuji tvůj klid. Mě by asi z té situace trefil šlak. Mě stačí, když mě někdo ze zadu postrčí vozíkem, když stojím u pokladny a je jasné, že dopředu nemůžu udělat ani krok. Vždy si vzpomenu na film Volný pád s Douglasem v hlavní roli.

3 - J - - J - | 29. prosince 2006 v 23:06 | Reagovat

LittleKey : Přiznám se, že jsem tento článek psal ještě s vedlejším záměrem. Ono se mi totiž stalo už asi třikrát, že zákazník stojící za mnou začal nakládat své věci na pás, i když já měl ještě část nákupu ve vozíku a všichni argumentovali velmi podobně (pás přece jede, pokladní to přece odebírá ...), tak jsem potřeboval nezávislý pohled na to, jestli mám prostě jen "štěstí" na tyhle iniciativní blbce, nebo jesli mi uniká nějaká zásadní zákonitost fungování běžícího pásu a blbec jsem tudíž já. Tvou reakci chápu tak, že mám to výše zmíněné "štěstí", čili díky za uklidnění ... leda bych byl opravdu blbec a tvou reakci si vyložil špatně :o)))

4 Sargo Sargo | 29. prosince 2006 v 23:43 | Reagovat

Cha chá :-D Za svobodna (ehm, bez mrňousa) jsme s oblibou jezdili nakupovat do Tesca po půlnoci, to bylo fajn :-)

Ještě nikdy se mi to nestalo, už jsem si říkala, jestli mám štěstí na blbce, či co - připadá mi to opravdu neuvěřitelné - ale pak mi došlo, že na kraji pásu stojím JÁ a vykládám na ten konec :-) Tak doporučuju :-D

5 Chachina Chachina | 30. prosince 2006 v 18:24 | Reagovat

Sargo: My taky :-)) Pamatuji si na vylidněné uličky ve tři hodiny ráno ;-)

6 jm jm | Web | 1. ledna 2007 v 11:40 | Reagovat

Ještě se mi naštěstí nestalo. Vysvětlila Sargo - vždycky mam vozejk ještě před začátkem pásu, stojim před nim a dávám to hned na začátek pásu.

Můj klasickej problém pokladní je ten, že soudruhům ty pásy neuvezou pití, když ho beru víc. Což je dost pruda, protože ty velký těžký balíky potřebuju namarkovat jako první a dát je za kasou první do prázdnýho vozejku a ne až na jogurty. Ale je úplně běžný, že tři balíky pití už jim to neuveze.

7 Chachina Chachina | 1. ledna 2007 v 17:11 | Reagovat

jm: Ocenili jsme tento skvělý nápad, děkujeme a pokusíme se nadále také praktikovat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama